Stálý hotelový host

Marketingový manažeři si neustále lámou hlavu, jak zabezpečit co největší počet stálých hostů ve svých zařízeních. Připravují nekonečné množství tradičních akčních nabídek i netradičních speciálních akcí.

Návod, jak získat stálé hotelové hosty, v zásadě není. Masírujeme potenciální klienty neustálým proudem někdy až podbídek, jen abychom zaujali a zapnili si každičkou volnou postel.

Stálý host není jen klient, který u nás přenocuje, podívejme se na stálé hosty i z jiného pohledu.

Začtěte se do následujících řádků a nechte se inspirovat.

Jmenuji se Jan Novák (jak jinak, jsem přece Čech) a pocházím z trochu většího  českého města. Vlastně pocházím z jednoho pěkného hotelu, kdysi v dávné Jugoslávii, kam moji rodiče jeli na letní dovolenou, kde začalo moje chtěné-nechtěné celoživotní soužití s hotelovým prostředím.

Uteklo pár měsíců, vyklubal jsem se na tento svět a jak jinak, můj tatínek oslavil mé první zakřičení v restauraci hotelu u nás na náměstí. Když se maminka se mnou vrátila domů, po několika týdnech jí tatínek pozval na romantickou večeři do našeho druhého hotelu, kde vařil ostřílený šéfkuchař, kdysi dávno brázdící světové oceány.

Jak roky plynuly, jezdili jsme s mými rodiči na dovolené po vlasti. Někdy jsme pobývali v kempech, jindy v levnějších hotelech nebo ubytovnách. Tam se nám líbilo, maminka si pochvalovala, že nemusí vařit a uklízet, vždy si každou dovolenou užívala, protože se i o ní někdo staral a ona mohla alespoň na chvíli odpočívat od denních povinností.

I tatínkovi se dovolené zamlouvaly, protože si vždy půjčil ping-pongové pálky a dlouho se mnou hrával "obíhačku". Někde měli i banbington a někde lodičky. Zkrátka, na hotelech jsme využívali všechnu dostupnou zábavu.

Pak přišla léta puberty a prvních lásek. Tehdy se mi líbila jedna slečna recepční a to byl důvod, proč jsem se rozhodl jednou v hotelu pracovat. Hlásil jsem se na hotelovou školu, ale nevzali mě, těžko jsem to nesl a chtěl jsem navždy s hotelem skončit, avšak nepovedlo se.

Na gymplu mě hotel zase potkal, respektive musel jsem do hotelu na taneční - nikde jinde nebyla možnost. Postupně jsem si hotel zase začal "usmiřovat", protože moje tanečnice se mnou občas využila i další hotelové služby, však víte které. Zkrátka, naši byli skoro stále doma a my chtěli být chvíli sami. A hotel - ideální útočiště! Bylo tam všechno, povečeřeli jsme, odešli jsme na pokoj a dokonce jsme pak stihli i zajímavý televizní film, zkrátka romantika!

Přišla vojna, narukoval jsem daleko od domova, moje přítelkyně mě navštěvovala a naše útočiště opět poskytoval pouze hotel, už si ani nepamatuji, kolikrát jsme tam byli, ale určitě jsem se už tehdy  stal stálým hostem.

Po vojně jsme se vzali a svatební hostina probíhala kde jinde než v hotelu na náměstí. Odjeli jsme na svatební cestu a kam myslíte? Jeli jsme do stejného hotelu, kde byli naši před mnoha lety a vrátili se "ve třech". Nám se to tehdy nepovedlo, tak jsme se vrátili do "našeho vojenského" hotelu.

Plánoval jsem oslavu, čekali jsme mininko a kde jinde oslavit příchod dalšího človíčka, potenciálního hotelového hosta, no přece v hotelu! Opětovně jsem si objednal salonek, zase nás bylo víc. Chtěli jsme se podělit o naší radost se stejnými lidmi, kteří s námi byli na naší svatbě, v našem hotelu na náměstí.

Čas plynul, já jsem přestal využívat služeb našeho hotelu na náměstí, protože se změnili majitelé, potom nájemci a několikrát i personál.

Jednoho dne jsem však dostal dopis. A hádejte od koho? Od nového hotelového ředitele, který mě osobně dopisem zval s rodinou na nedělní brunch. Příležitosti jsem využil a vyrazili jsme. Byl jsem šokován změnou, kterou hotel prošel, téměř jsem ho nepoznával.

Nedělní brunche se nám zalíbili, že jsme je s rodinou a přáteli začali hojně navštěvovat a postupem času jsme se seznámili s ředitelem hotelu, který se nám vždy ochotně věnoval. Jednou jsme si společně sedli a já mu dlouho vyprávěl, jak jsem se kdysi v mládí seznamoval  s hotelovým prostředím a jak jsem hojně hotel využíval a jak jsem chtěl v hotelu pracovat.

A pak to začalo, teprve po seznámení s ředitelem hotelu jsem skutečně začal hotel a jeho služby plně využívat, stal se ze mě skutečný stálý host, neboli štamgast.

Nebylo oslav, které bych s rodinou a přáteli neoslavoval v hotelu, veškeré firemní, pracovní a společenské akce jsme absolvovali v nových prostorách, které hotel vybudoval. Rádi chodíme do hotelové restaurace a baru na gastronomické novinky a různé labužnické akce včetně prezentace a ochutnávání  exotických jídel a nápojů. Kuchař je už téměř "náš", ví, co máme rádi a barmanka, ta se ani neptá, co si dáme ...
Zkrátka, hotel se stal naším druhým domovem a babička dodnes říká, že hotel je jediné místo, kde se o ní někdo stará. Dokonce začala chodit do hotelu na masáže a kosmetiku. Teď s přítelkyněmi zamýšlí založit dámský klub a kde jinde by mělo pro ně být nejideálnější útočiště? Stoprocentně nová hotelová kavárna, kde se svými výrobky vévodí úžasná cukrářka.

Při jedné mojí návštěvě hotelu mě ředitel pozval do nového privátního salonku pro pár lidí. Objednal skvělé víno, několik druhů sýra, čerstvé voňavé pečivo a požádal mě, abych jej vyslechl. Začal pomalu a velmi opatrně, ze začátku shrnul moje dřívější hotelové zkušenosti, moje opakované návštěvy a útraty, popili jsme trochu vína a najednou na mě vyhrkl: "Známe se již dlouho, proto vám to řeknu bez oklik. Mám pro vás nabídku. Rád bych vás angažoval jako marketingového ředitele našeho hotelového komplexu. Co vy na to?"

A co já na to? Konečně jsem se po téměř celoživotním využívání hotelových služeb dostal na místo, kde mohu své zkušenosti uplatnit a využít. A to je možná víc, než hotelová škola, kterou jsem nemohl studovat. Nyní vymýšlím úžasné společenské akce, které lze u nás v hotelu provozovat ...


e-hoteliér

virtuální rádce trendů hospitality byznysu, novinky ze světa hotelnictví a ubytování. Zajímavé a inspirující koncepce, postřehy z oboru a zprávy o dění ve světě

Kontakt

Miloslav Pecho majitel a provozovatel webového portálu mip-s.cz 725 777 573
IČ: 41721403
mip-s@seznam.cz